Den 10: Skaftafell – Kristínartindar
Po přespání v kempu Skaftafell necháváme auto hned vedle u návštěvnického centra a za slibné předpovědi počasí se vydáváme do hor obklopených největším islandským ledovcem. Většina turistů chodí na kratší výšlapy jenom kousek nad kempem, případně na vyhlídku k ledovci nebo vodopádům, kde bylo dost plno. S rostoucími výškovými metry se to ale zlepšuje. Zvolili jsme si nejdelší značenou trasu, kterou jsme měli vyhledanou už dopředu podle odkazů na wikilocu. V nejvyšším bodě potkáváme skupinu Slováků, míjíme také Čechy. Vyšlápnout si až na vrcholek Kristínartindar stálo za to, to můžete posoudit sami z fotek:
Z túry se vracíme odpoledne a přesouváme se autem na naše další stanoviště: do kempu Thakgil, kde nám doporučil výlet český pán, kterého jsme potkali v Hveravelliru.
Kemp v Thakgilu se nám moc líbí, musí se k němu z hlavní silnice dojet ještě cca 15 km po prašné cestě a tak není tolik komerční. Zázemí je zánovní, zajímavostí je jeskyně, která slouží jako místo pro vaření a krytá společenská místnost.
Den 11: Thakgil
Trasu máme naplánovanou podle průvodce islandskými treky. Až později podle mapy přímo v kempu zjistíme, že jsme nemuseli jít tam-zpět, ale mohli jsme si z trasy udělat i okružní. Ovšem průvodce o “výhledu na ledovec, který najdete jinde jen stěží” skutečně nelhal a pohledy do propastí také stály za to!
Okolo oběda se z výšlapu vracíme do kempu a bohužel se začíná zatahovat a zhoršovat počasí (přesně podle předpovědi). Vracíme se zpět na okružní ostrovní silnici, stavujeme se ve Víku pro skyry a vracíme se Dyrhólaey, kde se chceme znovu podívat na papuchalky. Začíná hustě pršet, takže zůstáváme v autě a místo papuchalků pozorujeme fotící se turisty. V noci přespáváme v autě kousek od Skógaru.