vodopády a sopky – andrea@nekonecna.cz

Duhové vodopády i hory

8.10.20178.10.2017 andrea Napište komentář

Den 12: Skógar

Po ranním probuzení v autě na malém parkovišti u hlavní silnice před Skógarem se vydáváme znovu k místnímu vodopádu a vzhledem k příznivému počasí chceme realizovat část poslední etapy Laugavegur treku ze Skógaru do průsmyku mezi ledovci. Cesta mírně stoupá a vzhledem k její oblíbenosti potkáváme dost lidí. Taky spoustu těch, kteří jdou Laugavegur trek obráceně a právě ho zahájili. Míjíme vodopády všech tvarů a velikostí.

Je sice zamračeno, ale neprší. Místo toho nám cestu později začíná znepříjemňovat sílící vítr, ve kterém se skoro nedá jít. Schováváme se na chvíli v závětří za velkými balvany, posvačíme a nakonec to otáčíme dolů ještě kus před průsmykem s tím, že se nechceme zbytečně trápit. Po cestě dolů se protrhává obloha a vidíme zase modré nebe a k tomu několik vodopádových duh.

A velká duha dole u vodopádu ve Skógaru.

Rozhodujeme se znovu přespat v našem oblíbeném kempu v Helle.

Po cestě ještě navštívíme vodopád, kde se dá projít za vodní stěnou.

Den 13: Znovu v Landmannalaugaru

Vzhledem k příznivé předpovědi se rozhodujeme znovu navštívit Landmannalaugar. Tentokrát vyrážíme vlastním vozem a tak nedoufáme jen v dobré počasí, ale také v to, že se po cestě naše vynikající Grand Vitara nerozpadne. Po stovkách výmolů, terénních “natřásávačkách”, řidičových zasyknutích a průpovídkách “To tomu autu nedělá vůbec dobře…” jsme konečně před kempem a radši parkujeme před brodem.

Příjezd do Lanmannalaugaru za krásného počasí.

Podnikáme kratší okružní trasu přes vrchol Bláhnúkur a nestíháme se dívat a fotit. Duhové hory se nám představují v celé své kráse, posuďte sami.

A tohle je nejbarevnější hora Brennisteinsalda s úžasnými kamennými útvary v popředí.

Z krátkého výšlapu se vracíme plní dojmů a krásných obrazů. Stejnou cestou se vracíme do Helly, tentokrát terén překonáváme rychleji s tím, že to autu dělá lépe než pomalá jízda. Při nájezdu na normální asfaltovou cestu si nahlas oddechneme, že to máme za sebou. Poslední noc si dopřáváme v “luxusu” a platíme si malou chatku, abychom se mohli v klidu sbalit, nezmokli a trochu se před odjezdem zahřáli.

Den 14: Reykjavík

Poslední den nás čeká jenom přejezd do Reykjavíku, kde u autobusového nádraží odevzdáváme auto. Batohy necháváme zamčené ve skříňkách a jdeme se podívat do města. Během odpoledne navštívíme kostel s největšími varhany Hallgrímskirkja, jdeme se podívat do přístavu, na moderní budovu Harpu a kolem jezera Tjörnin se vracíme zpátky. Autobusem se přepravujeme na letiště. Na letišti trávíme v bdělém stavu noc, bavíme se prohlížením fotek a sledováním gangu tří individuí, které, jak se zdá, mají políčeno na nějaká ta nehlídaná zavazadla. Tajně doufáme, že je naše polní detektivní kancelář přistihne při činu, ale bohužel (nebo bohudík?) se tomu tak nestalo. Brzy ráno se pak rozletíme každý do místa svého současného bydliště.

A co dodat na závěr? Snad jen fotografii:

Island: Čarodějné hory a Zlatý trojúhelník

23.9.201724.9.2017 andrea Napište komentář

Den 7: Ásgarður

Ráno se z Hveravelliru vydáváme do nepříliš vzdáleného Ásgarðuru, ale po prašné cestě s výmoly nám jízda chvíli trvá. Přijíždíme do kempu, rychle stavíme stan a po krátkém zdřímnutí v autě, kterého jsme později litovali (když je hezky, tak se na Islandu spát nesmí!), vyrážíme nahoru do kopců.

V kempu fotím ovčí gang. Ovce jsem se snažila nalákat, aby se daly pohladit, ale na španělské oslovení “Ovejaaas, ovejaaas!” nereagovaly. Příště budu muset vyzkoušet “Sauðfé, sauðfé!”

Začátek cesty z kempu do srdce Čarodějných hor. Kousek proti proudu bylo prý malé geotermální koupání.

Původně jsme v oblasti Čarodějných hor měli naplánovaný třídenní trek vedoucí přes vrcholky, ale vzhledem k předpovědi to vypadá, že nám bude muset stačit jenom dnešek a kratší výšlap. Stoupáme nahoru, překonáváme sedlo a pak už se kocháme výhledem na ryolitové kopce se směsicí barev připomínající Duhové hory a na solfatáry.

Cestou zpátky se ušpiníme nejprve při výběru ne zcela vhodné prudké cesty se sypkým podložím a pak se ještě zabahníme na kopečcích pokrytých hmotou jílovité konzistence. Píšu hmotou, protože si nejsem jistá, jestli se to dá vůbec srovnávat se standardní hlínou. Terén je opravdu zajímavý, odevšad stoupá pára, tečou tu potůčky, většinou asi horké.

Po návratu dolů do kempu si říkáme, jaké to tam je hezky schované v údolíčku, v závětří. To ještě nevíme, že v noci nás bude budit vítr pokoušející se nás odnést i se stanem. Tedy vítr budil pouze polovinu výpravy a ta pak budila druhou polovinu, aby pomáhala držet stan. Naštěstí se nic nestalo stanu ani nám, a tak jsme si ráno mohli vychutnávat snídani v začínajícím dešti, naštěstí v kryté chatrči s improvizovanou kuchyní pro kempující. Dle předpovědi se počasí v Čarodějných horách nemá zlepšit, proto z hor zahalených mraky vyjíždíme směr jih, do civilizace a snad lepšího počasí.

Den 8: Gullfoss – Geysir – Thingvellir

Cílem nám je oblast Zlatého trojúhelníku, kde se nachází řada (bohužel turisticky vyhledávaných) atrakcí. Snažili jsme se psychicky připravit na znovusetkání s davy turistů. Naštěstí jsme do oblasti Trojúhelníku přijížděli s náladou zlepšující se společně s počasím. Po návratu do nížiny nás přivítaly sluneční paprsky a tak jsme si postupně mohli vychutnat Gullfoss i Geysir bez bund.

Gullfoss dekorovaný duhou a turistickým davem – hadem.

Gejzír Strokkur po “plivnutí”. Gejzír Geysir už není aktivní.

Přesouváme se o kousek dál do Thingvelliru, národního parku v oblasti styku zemských desek. Je to také důležité místo pro Islanďany, protože zde vznikl jeden z nejstarších parlamentů na světě. V parku jsou tak jak zajímavé geologické objekty, tak kostelík, hřbitov se slavnými islandskými osobnostmi. V oblasti je také velké jezero, poblíž kterého bylo plno víkendových chat.

Kostelík v Thingvelliru, hned vedle byl islandský Slavín.

Na noc se původně chceme ubytovat v kempu u jezera poblíž Thingvelliru, ale bohužel už je po sezóně a kemp je zavřený. Pokračujeme proto až do Hveragerði, které je známé využíváním geotermální energie. V městečku jsou skleníky, kde se údajně pěstují mimo jiné banány!

Den 9: Koupání v Hveragerði a cesta do Skaftafellu

Ráno se v kempu (spaní bylo tentokrát pohodové, nebyla taková zima, nefoukalo a kupodivu ani nepršelo) vyptáváme na cestu k “warm river”. Auto necháváme na parkovišti na konci města, které už se nám zdá dost plné. Přesto vyrážíme do kopců nad městem a po pár kilometrech jsme u říčky. Jsou zde jednoduché dřevěné zástěny na převlékání, dřevěné schůdky do tůněk, zkrátka vše připraveno pro turisty. Těch už se v říčce vyhřívá docela dost, ale po chvilce se přemístíme do nejhornější a také výrazně nejteplejší tůňky, kterou máme jenom pro sebe. Když vyhřívání, tak pořádné! Po cestě dolů míjíme úplné davy a na parkovišti je asi desetinásobný počet aut, takže čím dřív, tím líp!

Zbytek dne strávíme přesunem podél jižního pobřeží do Skaftafellu u ledovce Vatnajökull. Počasí tam má být další den hezké a my doufáme, že nám dovolí vystoupit na vrcholek Kristinartindar!

Mechy a lišejníky zarůstající lávové pole po cestě.

Island: papuchalci v dešti

20.9.201720.9.2017 andrea 1 komentář

Den 4: Skógar – Dyrhólaey – Jökulsárlón

Po Laugavegur treku jsme původně chtěli pokračovat do Čarodějných hor, ale kvůli zhoršenému počasí jsme se rozhodli úplně změnit plán a místo severozápadního směru jsme vyrazili z Helly na východ podél jižního pobřeží ostrova. Naší první zastávkou je “skrytý bazén” Seljavallalaug, který nás nakonec zklamal. Voda nebyla horká, spíše vlažná. Jediné opravdu teplé místo v bazénu bylo u trubky, kterou voda přitékala. Moc jsme se bohužel neprohřáli, tak se po chvilce jdeme rychle převléct a zpět k autu.

V nedalekém Skógaru pod zamračenou oblohou obhlížíme vodopád, vystoupáme na vyhlídku nad něj a jdeme se kousek projít podél trasy Laugavegur treku, kterou jsem měli původně v plánu. Zjišťujeme, že následuje řada dalších vodopádu a plánujeme, že bychom se sem mohli ještě vrátit za hezčího počasí. Vrcholky a ledovce jsou bohužel podle očekávání zastřené.

Další a ještě malebnější vodopády nahoře v kopcích.

Pokračujeme do ptačí rezervace Dyrhólaey kousek před Víkem, kde doufám v to spatřit papuchalky. Už před odjezdem jsem právě “vidět na vlastní oči papuchalka” označila jako jeden z hlavních bodů celé islandské výpravy. Parkujeme auto na dolním parkovišti, procházíme se kolem skalnatých útesů a za mírného deště obdivujeme krásně depresivní černé pláže a zvláštně tvarované skály pod námi.

Narážíme na skupinku povykujících turistů fotících papuchalka schovaného ve skále, respektive malý kousek hlavy, který je z něj vidět. Mysleli jsme, že další neuvidíme, ale to jsme se mýlili! Jen kousek od pěšinky vedoucí nahoru k majáku máme zase štěstí. Vidíme celého papuchalka sedícího na okraji útesu a pak i další v letu.

Nemohla jsem se na něj vynadívat a na tomto místě vzniklo asi přes 100 fotek.

Začíná bohužel pršet víc a víc, s naším pózujícím papuchalkem se loučíme a pokračujeme v cestě autem dál na východ. Kvůli předpovědi se chceme dostat na sever, kde by nemělo zítra pršet. Míjíme tak i Skaftafell, kde jsme měli naplánovaný výšlap. Už za šera míjíme ledovcovou zátoku a chvíli tam pozorujeme tuleně.

Ledovcová zátoka Jökulsárlón s tuleni (v pravé části snímku ve vodě).

Den 5: Dettifoss – Krafla – Mývatn

Noc strávíme v autě a další den dopoledne už nejsme daleko od Mývatnu. Nejdřív navštívíme vodopády Dettifoss, které nás i přes všudypřítomné turisty nadchnou. Dettifoss je označovaný za nejmohutnější vodopád Evropy a dá se tomu lehce věřit. Za vidění stojí také vedlejší Selfoss.

Nejmohutnější evropský vodopád Dettifoss.

Před Mývatnem se procházíme v “sirném poli” mezi solfatarami v oblasti Krafly. Se solfatarami a puchem zkažených vajec už máme zkušenosti ze začátku Laugavegur treku v Duhových horách, a tak nás tolik nepřekvapují.

Prochazka mezi solfatarami doprovázená puchem a zajímavými barvami.

Jedeme se podívat na vodou zaplněné krátery kousek od geotermální elektrárny. Trubky jsou všude, odkud se zřejmě dá vytáhnout dost páry. Při obcházení kráterů spekulujeme o tom, jak to funguje.

U “Komářího jezera” Mývatnu se ubytujeme v kempu s téměř golfovým trávníkem a vychutnáváme si poměrně teplý a hezký podvečer.

Den 6: Mývatn – Goðafoss – Hveravellir

Počasí nám opět kazí plány. Místo vycházky ke kráteru vzniklého studenou erupcí a zkoumání okolí jezera se za silného deště vydáváme směrem na západ. Po cestě si jenom prohlédneme vodopád Goðafoss a téměř bez přestávky pokračujeme na cestu F35 “zemí ničeho a nikoho” do Hveravelliru.

Kousek před Hveravellirem na prašné cestě plné výmolů naše auto změní najednou zvuk. V kempu celkem snadno najdeme prasklinu kousek před tlumičem výfuku. Majitel nám původně navrhuje výměnu auta, ale nakonec si ho necháváme až do konce. Naši jízdu pak doprovází zvuk pořádně nadupaného stroje. V Hveravelliru je šílená zima, polovina naší výpravy se obětuje a připravuje venku večeři, zatímco druhá polovina se zahřívá v “huse”. Těšíme se na ranní koupání v místním přírodním bazénku s horkou vodou. Ten nezklame! Navíc potkáváme Čechy, se kterými si dáváme do řeči a bavíme se o tom, co ještě navštívit.